Peloponés v Řecku

Peloponéský poloostrov je část Řecka

Peloponéský poloostrov je část Řecka, nacházející se v nejjižnější částí řecké pevniny, se kterou je spojen pouze přes šíji u Korintského průplavu. Tento skutečně rozlehlý poloostrov je ideálním místem pro návštěvu antických památek, jejichž koncentrace je zde největší.

Doporučujeme: levné letenky

Peloponéský poloostrov nabízí

Peloponéský poloostrov nabízí málo možností k budování rozsáhlých hotelových komplexů určených k odpočinkové dovolené. Vnitrozemí se specializuje na venkovské hospodářství, a chybí í zde i větší množství velkých měst (pouze Patras, Korint, Nauplio, Sparta, Pyrgos nebo Kalamáta). Okolí není příliš určeno pro masovou turistickou dovolenou, tudíž prázdninových destinací zde příliš mnoho není. Proto pokud zajdete někam mimo turisticky upravená místa, spatříte realitu každodenního života Řeků. Avšak poloostrov je ideálním místem pro návštěvu historických oblastí, jakými jsou Mykény, Olympie, Korint, Sparta, Tripolis a další.

Město Argos v Řecku

Argos je historicky velice významné město, které tvořilo spojnici mezi jižním Peloponésem a korinstkou šíjí. Poprvé byl osídlen v mykénské době, a později proslul zejména jako hlavní centrum achájské moci. Byl jedním z důležitých městských států, které značnou měrou podporovaly rozvoj Řecka a řeckého umění. Co se týče nájezdů nepřátelských národů a okupace území, musel Argos čelit stejným osudům jako ostatní části Římské říše.

Přímo v centru města najdete Archeologické muzeum s různými antickými pozůstatky, dále rozvaliny římských lázní a dvě divadla. Historicky starší divadlo patří k největším, a také k nejstrmějším v Řecku, a bylo místem zasedání prvního řeckého parlamentu v roce 1821 a 1826. Dalšími památkami, ze kterých se toho ale už moc nedochovalo je Afroditin chrám, zbytky Apollónova a Athénina chrámu, které sloužily v antice jako část obranného systému Řecka.

Město Epídauros v Řecku

Město Epídauros se nachází v severovýchodní části, v kopcích u pobřeží poloostrova. Je známé především jako léčitelské centrum starověku v čele s bohem Maleatasem, jehož syn Asklépios byl díky svým léčitelským schopnostem často vyhledávaným léčitelem. Město sloužilo jako lázně, s různými léčivými a lázeňskými procedurami.

Dominantou města je bezesporu divadlo, postavené na přelomu 3. a 4. století př.n.l., které se dodnes považuje za jedno z nejlépe dochovaných řeckých divadel ve světovém měřítku. Hlediště, mající tvar půlkruhu dokázalo poskytnout zábavu až 14-ti tisícům divákům, taktéž je zachované hlediště a kruhová orchestra.

Z lépe dochovaných památek můžeme ještě jmenovat stadion a svatyně zvaná Asklepiůn kruhový chrámek, kde se v podzemí prováděly léčebné procedury. Z dalších pozůstatků minulé slávy můžeme jmenovat základy hostinského domu nebo zbytky základů odeia a palestry, které se nacházejí po stranách Svaté cesty.

Město Korint v Řecku

Novodobé město Korint není původním slavným Forintem, který dosahoval takové slávy, ze předčil i samotné Athény. Antický Forint, jehož zříceniny se dnes nazývají Archa Korinthos byl zničen při zemětřesení v roce 1858 a na jeho místě bylo postaveno město nové. První osídlení tohoto místa se datuje do období neolitu, ale nejvýznamnější postavení Korint získal až v 7. století př.n.l. Díky své výhodné strategické poloze byl jedním z nejvýznamnějších městských států a silnou roli hrál i v klasickém a helénistickém období řeckých dějin.

Za vlády Římanů a Julia Caesara bylo z Korintu vybudováno honosné římské město, které bylo ale naneštěstí v roce 521 n.l. zničeno zemětřesením. Jeho dřívější sláva už nikdy nebyla obnovena. Dnešní pozůstatky historického města pocházejí právě ze slavné éry římské vlády.

Dominantním objektem, který přitáhne vaši pozornost jsou rozvaliny Apollonova chrámu, jehož obrovské monolitické sloupy jsou typickým příkladem dórské architektury. Datuje se do období 540 let př.n.l. Další objekty, jako jsou Lechaionská ulice, dříve lemována reprezentativními budovami, Apollonův okrsek, bazilika z 1-2. století, lázně nebo pozůstatky řečnické tribuny, jsou již z římského období.

Mykény v Řecku

Navštívit Mykény se milovníkům umění a antické historie jistě vyplatí, jedná se totiž o jedno z nejdůležitějších středisek světového archeologického výzkumu. Tato historií prostoupená vesnice leží na severu od města Argu a má dnes pouze 400 obyvatel. Proslulost si vysloužila zejména díky Homérovi a jeho známým eposům Ilias a Odysseia, který již tehdy mluvil o Mykénách bohatých na zlato. Když v 70. letech 19. století německý archeolog Heinrich Schliemann zjistil, že Mykény známé z Homérových eposů byly skutečně realitou, dokázal tím, že oba eposy nejsou pouze báje, ale podklady pro ně jsou faktické.

První osídlení Mykén se datuje do období 2000 let př.n.l., ale k prvnímu rozmachu mykénské kultury došlo až v 16. století př.n.l. Sláva mykénské kultury trvala přibližně 500 let, kdy byla přerušena násilných vpádem dórských kmenů. Právě poslední fáze slavné éry mykénské kultury, včetně vyprávění o achátech a jejich králi Agamemnónovi, který vedl družinu proti maloasijskému městu Tróji, je popisována ve zmíněných eposech.

Centrem Mykén ve starověku byl pahorek, který obklopovala silná kyklopská hradba. Vstup do byl opatřen tzv. Lví bránou, která pochází z doby okolo 1250 př.n.l., na níž je k vidění mínojský sloup, po obou stranách střežený dvěma lvi. Poté, co projdete bránou se před vámi otevře pohled na pohřebiště a šachtové hroby.

Při objevení tohoto místa a nálezu pohřbených těl se zlatou maskou na obličeji, se objevitelé mylně domnívali, že jde o krále Agamemnóna a jeho bojovníky. Při bližším ohledání ale zjistili, že jde o těla daleko starší, pocházející z let před 1500 př.n.l. Do horních částí hradu se zbytky obytných i jinak užitkových budov vede ne úplně šetrně zrenovované schodiště. Po vystoupání na vrchol se před vámi objeví pozůstatky Athénina chrámu, který pochází z doby pozdější, okolo 7. století př.n.l. Zřetelně můžete vidět obvodové zdi dvou místností, kde jsou ještě patrné výlisky v podlaze, kde dříve byly umístěny dveřní panty.

Pokud budete mít zájem, můžete se vydat do podzemní šachty o 99 schodech, které vás zavedou do zásobárny vody, k tzv. cisterně. Vzhledem k tomu, že budete hluboko pod zemí, doporučujeme si vzít s sebou světlo. Celkovou atmosféru vám dokreslí návštěva muzea, kde se dozvíte hodně o historii Mykén a shlédnete řadu exponátů z okolí hradu. Najdete zde například pozůstatky různých budov, nástrojů a kupolových hrobek. Z nich nejvýznamnější je tzv. Átreova pokladnice, na která dokumentuje tehdejší složitý proces zajišťování těl mrtvých v dobách mykénské kultury.

Ti z vás, kteří mají rádi neporušenou a pokud možno zachovanou původní krajinu v okolí významných památek budou pravděpodobně zklamáni. Před olympijskými hrami v roce 2004 bylo okolí Mykén nešetrně upraveno a zpřístupněno pohodlí turistických návštěvníků, tudíž zde najdete nové upravené široké betonové chodníky mezi antickými rozvalinami, ohraničené nerezovým zábradlím a všudypřítomné informační tabule.

Mystra

Významné středověké sídlo se nachází nad vesnicí Bystra o zhruba 600 obyvatelích. Leží v horách na západ od Sparty. Nejvýznamnější památkou v Mystře je zřícenina středověkého hradu, který má svůj počátek ve 13. století, při příchodů křižáků. V roce 1249 si Vilém de Villehardouin nechal vystavět tento hrad, ale později byl nucen ho opustit. Hrad připadl do rukou místodržících z Byzance, kteří během zhruba sta let přeměnili Mystru na centrum umění a vzdělaného učení. Slavná éra tohoto místa ale skončila po té, co bylo v roce 1460 obsazeno Turky.

Město postupně chátralo a upadalo. Ani po osvobození od turecké nadvlády v roce 1834 se situace nezměnila.Většina obyvatel Mystry upřednostnila přesun do nově opravené Sparty. Dnes je Mystra opuštěná, město i domy se rozpadají a posledními zbylými obyvateli jsou jeptišky a kněží, kteří sídlí v jediném fungujícím klášteře.

K těm nejdůležitějším objektům se nejlépe dostanete dolní branou, kde najdete biskupský kostel nazývaný Mitrópolis, datovaný do roku 1291. Později byl opatřen kupolí a freskami. Za povšimnutí stojí reliéf v podobě orla se dvěma hlavami v podlaze kostela, jež slouží jako památka na císaře Konstantina XI., korunovaného zde a zároveň posledního císaře byzantského císaře, padlého v bitvě u Konstantinopole.

Dále uvidíte komplex klášterních budov Vrontóchion, kde působil významný filozof novoplatonismu Gemisthon Plethón. Skládá se z kostela větších rozměrů postaveného v roce 1259 s názvem Agii Théodori s výraznou kupolí a z kostela Afendikó z počátku 14. století se vzácnými freskami. Nejpůvabnější fresky ale najdete v klášteře Moní Perívleptu, stojící v dolním městě, v jeho jižní části. Odtud můžete vyjít až do centra města, kde se nachází palác despótů, pyšnící se gotickou, a také byzantskou architekturou, ženský klášter Moní Pantánasas malý kostelík Agia Sofía.

Ti zdatní z vás mohou vystoupat až k horní bráně, která je ve výšce zhruba 620 m., a kde se nachází francká pevnost Viléma de Villehardouin. Z totoho hradu se moc nedochovalo, ale vaše usilí jistě nepřijde v niveč, protože vám ho vynahradí úchvatný pohled na okolní krajinu a starobylé město pod vámi, které inspirovalo i Goetha při psaní svého Fausta.

Olympia

Osídlení Olympie je velice staré, archeologické vykopávky sahají do období 3000 let př.n.l. Okolo 2000 let př.n.l. zde byla vybudována svatyně na počest Krona, po němž byl pojmenován i pahorek, tyčící se nad celým olympijským areálem. Nejvýznamnější období je období od 16. století př.n.l, kdy byl areál zasvěcen kultu boha Dia a Héry – jeho manželky.

Do tohoto období spadá i vznik prvních, historicky známých sportovních her, jejichž tradice se zachovává dodnes. Podle báje jejich vznik podnítil závod Pelota o ruku Hippodamie. První hry byly prý uspořádány po smrti na jeho počest. Fakticky doložené záznamy o konání prvních olmpijských her jsou z roku 776 př.n.l., který je brán jako oficiální zrod olympijských her.

Díky jejich konání a tradici si město získalo statut posvátného města, tudíž nikdy nebylo nuceno čelit nepřátelského obléhání ani jinému napadení. Smutný konec sportovnímu klání ale přišel v roce 393 n.l., kdy císař Thedosius dal zakázat olympijské hry jako formu pohanského zápolení, a celou událost dovršil nařázením vypálit slavný Diův chrám. Na destrukci města měly vliv i následné povodně, zemětřesení, a samozřejmě čas sám.

Vykopávky byly objevovány kontinuálně od roku 1875, kdy byl odkryt rozlehlý areál náboženských i obytných budov, nashromážděných okolo posvátného území, nazvaného Altis. Ten byl opatřen dvěma chrámy, za nimiž pokračovalo závodiště. Atmosféra celého areálu je velice přijemná, plocha je poseta olivovými keři a piniemi a uprostřed dochovaných částí odkazu antické historie vytváří neopakovatelný zážitek.

Do areálu vstoupíte po svažující se cestě, která vede mezi pozůstatky římských budov, kde se nachází dominantní sloupořadí a gymnasium. Další, dnes již málo rozeznatelné stavby představovaly sportoviště s názvem palestra nebo theokoleon, čili dům kněžích. Za povšimnutí stojí tzv. Filippeion, malý chrám ve tvaru kruhu, který byl zasvěcen Filipu Makedonskému na počest vítězství v bitvě u Cheronie. Opodál stojí Héřin chrám, postavený v 7. století na místě ještě starší stavby, čímž se řadí mezi nejstarší stavby v Řecku. Díky použití rozličných materiálů, použitých při obnově sloupů je na chrámu patrný nejednotný styl dórských sloupů.

Poté shlédnutí údajného hrobu již zmíněného Pelopa, nazvaného Pelopion, se před námi otevře pohled na nejvýznamnější a nejdominantnější památku Olympie. Je jím chrám Dia Olympského, ze kterého jsou dnes pouze ruiny v čele s mohutným sloupem. Tato majestátní stavba byla dokončena v roce 457 př.n.l. a představovala rozsáhlý chrám o rozměrech 28 x 64 m. Tehdy se tyčil do výšky 20 m, a sloupy, které dosahují výšky 11 m měly každý v průměru přes 2 m.

Chrám byl bohatě zdobený různými výjevy antické historie, reliéfy a mramorovými sochami. Dominantou celého chrámu byla Diova socha, vytvořená v roce 438 př.n.l. a představující kult boha Dia. Stála uvnitř chrámu a na její výrobu použil sochař Feidiás slonovinu, zlato a skleněné dílky. Přestože se dodnes socha nedochovala, řadíme ji mezi sedm divů světa.

Chrám byl zničený v 6. století následkem silného zemětřesení, po kterém zůstaly pouze rozvaliny a kolem poseté části mohutných sloupů.

Mezi oběma chrámy bylo náměstí, kde byly umístěny oltáře, památníky, sochy a další tehdy významné budovy. Ze severní strany Kronova pahorku byla umístěna kašna Heroda Attika, vystavěná roku 158 n.l. s pokladnicí sloužící na uchovávání darů. Konečně se dostáváme k dějišti samotných olympijských her, které se naskytne za klenutou bránou vedoucí ke stadionu. Je tvořen dlouhým pásem, které sloužilo jako závodiště. Po obou stranách byly umístěny tribuny pro rozhodčí, a také pro vážené hosty sportovních her.

Kapacita areálu byla okolo 40 000 diváků. Olympie nabízí také další památky, které se nacházejí mimo zmíněný areál. Mezi ně patří několik lázní, Leonidaion ze 4. století př.n.l., který sloužil jako tehdejší hotel pro významné hosty s jezírkem a fontánami.

Dále můžete spatřit rozvaliny byzantského kostela, kde byla umístěna dílna sochaře Feidiáse. Ucelený pohled na antickou Olympii a reálnou představu o podobě areálu vám poskytne nedávno obnovené muzeum, které obsahuje velmi cenné sochy, pozůstatky a rekonstrukce částí jednotlivých chrámů, včetně rekonstrukce štítů Diova chrámu. Zároveň máte možnost shlédnout slavnou Praxitelovu sochu Hermés s malým Dionýsem, které byly nalezeny v troskách chrámu zasvěceného bohyni Héře.

Patras

Město Patras je jedním z největších měst na Peloponéském poloostrově. Je zároveň i velmi důležitým přístavem, ležícím v západní částí poloostrova a vytvářejícím spojnici mezi pevninou a italskými přístavy. První osídlení je známé již z 2. tisíciletí př.n.l., a poté město sloužilo jako strategický přístav Římanům, dalším pozdějším vládcům, chtěným tvořitelům i nechtěným okupantům. Na rázu města se podepsali křižáci, Benátčané nebo osadníci z Mystry. Ovšem nejméně blahodárný vliv měli Turci, kteří město několik staletí drželi ve své moci, a nakonec ho před svým nuceným odchodem v roce 1821 vyplenili a zničili. To je také důvod, proč se ve městě nedochovaly žádné významné památky.

Kromě hradu, pocházejícího ze 6. století a upraveného ve 13. století n.l. křižáky, není ve městě moc turistických lákadel. Navštívit můžete ještě kostel sv. Ondřeje z roku 1836, jež stojí v místech, kde byla dřívě svatyně bohyně Deméter, a který je zasvěcený památce v Patrasu umučeného světce. I přes to, že Patras díky absenci cenných historických skvostů neoplývá zástupy turistů, každoročně se sem sjedou obyvatelé Řecka i turisté za jinou zábavou, a to na karnevaly a maškarní veselice, které jsou nejlepší v celém Řecku. Během letní sezóny se v odeiu konají různé koncerty, divadelní hry nebo výstavy.

Sparta

Sparta, město s unikátní světově proslulou historií je dnes schováno pod nynějším, relativně nově vystavěným moderním městem, který byl na popud krále Otty I. Vystavěno v roce 1834. Bájná historie Sparty sahá až do období legend o Menelaovi a krásné Heleně, ale faktické záznamy jsou známy až okolo roku 950 př.n.l., kdy město obývali Dórové. Spartu tehdy vedli v duchu velmi přísné vojenské morálky a tuhé výchovy mládeže, které se podepsaly na udatnosti a statečnosti spartských mužů, zejéma ve válečných taženích.

Můžeme jmenovat například krále Lonida, který padl se 300 člennou družinou ve slavné bitvě u Thermopyl. Rozkvétajícím městem ale otřáslo velmi silné zemětřesení, které tehdy zahubilo převážnou část mužské populace, a po Peloponéských válkách byla Sparta odsouzena k postupnému zániku. Dlaší ránu dostala po porážce od thébského vojska v roce 371 př.n.l.

Ani dílčí úspěch v obnově Sparty za vlády římanů neměl dlouhého trvání, město bylo poté zpustošeno Vizigóty a dalšími nájezdníky.

V samotném městě se z dávné slávy Sparty moc nedochovalo, pouze trosky stavby neznámého účelu zvané Leonidaion nebo pozůstatky římských staveb – divadla s jevištěm, se kterým se kdysi dalo pohybovat, Athénin chrám, chrám Artemidy Orthie, kde mladí muži procházeli krvavou zkouškou, jež je povyšovala do stavu mužů nebo zde můžete navštívit Archeologické muzeum.